O přednášejících

BARŠA PAVEL

Pavel Barša působí jako profesor na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů. Je autorem řady knih a článků z oblasti politologie, sociologie a filosofie (např. Cesty k emancipaci, Orientálcova vzpoura, Síla a rozum: Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení ad.). Zabývá se etnickými konflikty (izraelsko-palestinský konflikt), teorií mezinárodních vztahů, emancipačními procesy, přistěhovaleckými politikami a multikulturalismem. Je členem České politologické společnosti a redakční rady časopisu Mezinárodní vztahy. Na LFŠ vystoupil v letech 2016 a 2017.


BECK HEINRICH

https://de.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Beck_(Philosoph)

Heinrich Beck ist ein deutscher Philosoph mit den Schwerpunkten Natürliche Theologie und Philosophische Anthropologie. 1979 erhielt er die Stelle als ordentlicher Professor für Philosophie an der Fakultät Pädagogik, Philosophie und Psychologie der Universität Bamberg, die er bis zu seiner Emeritierung im Juli 1997 innehatte. Beck ist weiter in der Lehre tätig und leitet zusammen mit Erwin Schadel die Forschungsstelle der Universität Bamberg für interkulturelle Philosophie und Comeniusforschung. Beck hatte Lehraufträge in Buenos Aires, Madrid und Mexiko. An der Gustav-Siewerth-Akademie hat er eine ständige Gastprofessur für Metaphysik und Kulturphilosophie.

Er ist wissenschaftlicher Konsultor an der Universidad Pontifi cia de México, Mitglied der Europäischen Akademie der Wissenschaften und Künste und der Internationalen Akademie der Wissenschaften sowie seit 2008 korrespondierendes Mitglied der Real Academia de Ciencias Morales y Políticas. Er ist Mitglied der Wiener Katholischen Akademie.

Beck befasst sich im Schwerpunkt mit der Seinstheorie, der Friedensforschung, der philosophische Durchdringung der Begegnung der Kulturen sowie der Interpretation der Evolution der Natur und der Menschheitskultur. Ein besonderes Forschungsprojekt lautet „Kreativer Friede durch Begegnung der Weltkulturen“.

Neuere Schriften (Auswahl): Dimensionen der Wirklichkeit. Argumente zur Ontologie und Metaphysik. 21 Vorlesungen (2004); Episoden und das Ganze. Werden einer philosophischen Existenz. Autobiographisches (2012); mit Gisela Schmirber: Kreativer Friede durch Begegnung der Weltkulturen (1994; překlad španělsky, anglicky, čínsky).

 

BLUM ELISABETH

Elisabeth Blum teaches philosophy at Loyola University Maryland in Baltimore, USA. During the Spring Semesters of 2012 through 2014 she taught at Palacky University Olomouc. She also repeatedly attended the Summer School. Her latest book is Perspectives on Giordano Bruno (Nordhausen, 2018).


BLUM RICHARD

Paul Richard Blum is professor at Loyola University Maryland in Baltimore, USA. During the Spring Semesters of 2012 through 2014 he taught at Palacky University Olomouc, during which time he also attended the Summer School. Before coming to he US he was professor at Péter Pázmány University in Hungary. His latest book is Nicholas of Cusa on Peace, Religion, and Wisdom in Renaissance Context. Regensburg: Roderer, 2018.


BŘEZINOVÁ KRISTINA

Absolventka jednooborové psychologie na FF UK (1994 - 2000) a celoživotního vzdělávání religionistiky a teologie HTF UK (2014 – 2017). Psychologická praxe (poradenství, psychodiagnostika, psychoterapie) od roku 1999. Absolvovala psychoterapeutický výcvik v systemickém poradenství a psychoterapii 400 hodin (1997 – 2000). Od roku 2012 publikuje články k novým náboženským hnutím, problematice sekt a k psychologii náboženství ve slovenském periodiku Rozmer vydávaným Centrem pro studium sekt při Ekumenické radě církví v SR. Dále publikuje popularizační články k novým náboženským směrům (Psychologie Dnes).

 

CHADAEVA OLGA

Olga Chadaeva se specializuje na dějiny ruské literatury 17. století, zejména se zaměřuje na kosmologické modely v ruském písemnictví. Na Univerzitě Palackého v Olomouci přednáší kurz "Dějiny ruské kultury", vede odborné semináře a cvičení. Je autorkou publikací "Visions of Universe in Theological Works of Ruthenian Authors in the Seventeenth Century: Kyrylo Tranquillion Stavrovetsky and Simeon Polotsky," in Studia Comeniana et historica, 99–100 XLVIII/2018 (in print); "Two Authors, Two Universes: Cosmological Models in the Works of Simeon Polotskii and Archpriest Avvakum Petrov," in Russian Literature, 2018, vol. 99, s. 1-37, "Космос как теологическая проблема: к вопросу о «Венце веры кафолическая» Симеона Полоцкого," in Вопросы фиолософии, 2017, № 4, с. 139-149 aj.


ČEJKA MAREK

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_%C4%8Cejka

Marek Čejka je český politolog a právník, zaměřuje se na problematiku Blízkého východu a přednáší na několika univerzitách. Studoval právo a politologii na Masarykově univerzitě v Brně a žil také v Jeruzalémě. Působil jako asistent na Ústavním soudu ČR a nyní se věnuje hlavně problematice Blízkého východu na Mendelově univerzitě, přičemž píše knihy a články s touto tematikou. Také externě vyučuje na Fakultě sociálních studií MU.

Je autorem knih Izrael a Palestina (1. vydání 2005), Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007), Judaismus a politika v Izraeli (2009) a dalších a spolueditorem knih Křesťané a socialismus (2009) či Muslimské bratrstvo v současnosti (2017). Jeho blog, komentující „současné i dřívější dění na Blízkém východě a další zajímavé věci, související s tímto regionem“: https://blizky-vychod.blogspot.com/


DANĚK TOMÁŠ

Tomáš Daněk je ekolog a environmentalista. Vystudoval Ochranu a tvorbu životního prostředí na PřF UP a Humanitní environmentalistiku na FSS MU. Na téže instituci získal doktorát pod vedením Zdeňka Neubauera, do jehož myšlenkového světa směl půl života podnikat výlety. Publikuje střídmě, protože se zdráhá přispívat k současné masivní inflaci písma, obrazu a s nimi i vědění. Vsází na povstávání poznání v osobním dialogu, proto většinu času věnuje studentům a přátelům, dříve též pořádání interdisciplinárních seminářů a konferencí. V současnosti působí na PřF UP, kde je koordinátorem bakalářského oboru Environmentální studia a udržitelný rozvoj (ESUR), na němž též přednáší témata na rozhraní environmentalismu, přírodních věd a filosofie.

 

DVOŘÁK PETR

Petr Dvořák vystudoval filozofii v Kanadě, Brně a Praze. Působí jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu AV ČR v Praze a vyučuje filozofii a logiku na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci. Věnuje se studiu scholastické filozofie z perspektivy současné analytické metafyziky, logiky a filozofie náboženství. Je autorem a editorem několika monografií věnovaných především scholastické logice a sémantice. Publikoval řadu textů věnovaných modalitám, teorii predikace, sémantice analogických výrazů, metafoře a dalším tématům. 

 

FEINBERG RICK

https://www.personal.kent.edu/~rfeinber/

My research is in sociocultural anthropology, with a major ethnographic focus on Polynesian "outliers" in the Solomon Islands and Papua New Guinea. In addition, I have worked with Native Americans and on problems related to American culture. Areas of theoretical interest include: symbolic anthropology, kinship and social organization, indigenous seafaring and navigation, oral traditions, cultural politics and economic and political development. I am currently President of the Central States Anthropological Society and chair-elect of the Association for Social Anthropology in Oceania. In addition, I am a member of the American Anthropological Association, the Society for Cultural Anthropology, and the Polynesian Society. Last publications: Oral Traditions of Anuta: A Polynesian Outlier in the Solomon Islands (1998). Anuta: Polynesian Lifeways for the 21st Century (2004). Co-editor: The Cultural Analysis of Kinship: The Legacy of David M. Schneider (2001). Oceania: An Introduction to the Cultures and Identities of Pacific Islanders (2002).


FIEDLER EDUARD

Eduard Fiedler vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a katolickou teologii na Univerzitě Karlově v Praze, nyní působí jako doktorand Semináře estetiky Filosofické fakulty Masarkovy university a zároveň Institutu pro filosofii při Universität Regensburg (v rámci cotutelle). Ve svém doktorském filosoficko-teologickém výzkumu se pokouší v návaznosti na především německo-jazyčné autory (Hans Urs von Balthasar, Theodor Haecker, Ferdinand Ulrich, Klaus Hemmerle, Heinrich Beck, Erwin Schadel) promyslet možnosti, které se nabízejí metafyzice krásy v tzv. post-metafyzické době, vychází-li ze specificky křesťanského – avšak během novověku upozaděného - chápání Boha jako vztahového a komunikativního společenství Boha Otce, Syna a Ducha svatého, tj. z trojičního tajemství.


FLOSS KAREL

Karel Floss studoval v letech 1937-45 na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1944-45 byl totálně nasazen), poté slovanskou a klasickou filologii a filozofii na FF MU (1945-46) a FF UP (1946-50). V letech 1948-50 absolvoval u dominikánů Studium generale ordo praedicatorum. Od 16 let se aktivně účastnil Akademických týdnů organizovaných M. Habáněm. Roku 1950 byl internován v Broumově, s návaznou službou u PTP. Po propuštění z PTP roku 1953 mohl najít zaměstnání pouze v zemědělském výzkumu a v oboru knihovnictví a informatiky. Od 70. let pořádal bytové semináře (společně s bratrem Pavlem) a účastnil se Ekumenického semináře v Praze-Jirchářích (ve spolupráci s J. Němcem a L. Hejdánkem). Badatelsky spolupracoval s M. Habáněm a J. L. Fischerem, u něhož v r. 1968 obhájil dizertační práci Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus (tiskem až 1991); téma vyrůstalo ze spolupráce s malířem R. Kutrou.

Po r. 1989 se podílel na obnově zrušené katedry filosofie na olomoucké Univerzitě Palackého, přednášel zvl. dějiny antické a středověké filosofie, metafyziku a řeckou a latinskou filosofickou terminologii. Založil zde tradici tzv. Hebdomades philosophicae olomucenses několikadenní intenzivní cyklus přednášek a seminářů význačných, především zahraničních filosofů, které oslovil za účelem podpory rozvoje olomoucké katedry filosofie (např. A. Anzenbacher, L. Honnefelder, W. Kluxen, W. Oelmüller, F. Ricken, E. Schadel, P. Tichý). S kolektivem autorů se na katedře filosofie UP podílel na vydání nového českého Filosofického slovníku (1995). V rámci celé Univerzity Palackého inicioval vznik tzv. Rotundy, pravidelného setkávání zástupců jednotlivých fakult UP k odborným diskusím o základních otázkách člověka a světa. V letech 2005-2011 působil ve výzkumném Centru pro studium patristických, středověkých a renesančních textů (společné pracoviště UP, MU a AVČR), v jehož rámci přeložil spis Tomáše Akvinského De potentia (O Boží moci) a podílel se na organizaci několika mezinárodních konferencí Pojetí „přirozenosti“ (2007), Koncepce člověka (2009), Svoboda rozhodování v dějinách a současnosti filosofie (2011) či mezinárodní pracovní seminář K dějinám a současnosti kosmologie (2008).

Od roku 1990 organizoval Letní filosofickou školu v Sázavě nad Sázavou, od roku 1993 v rámci Vzdělávacího a ekologického centra Prokopios, jež se později spojilo s ekumenickou inciativou tübingenského teologa Hanse Künga Weltethos a pod novým názvem Nadace Světový Étos – Centrum Prokopios realizovalo mnoho přednášek, odborných a vzdělávacích seminářů, z činnosti jeho členů byla vydána řada překladů se zaměřením na religionistiku, teologii a ekumenický a společenský dialog a do roku 2011 Centrum Prokopios organizovalo každoroční Letní filosofickou školu. Karel Floss ji koncipoval jako setkávání mladých lidí, studentů, pedagogů a význačných osobností české kultury v duchu Platónovy a Benediktovy ideje tvůrčího významu soubytí a soužití s cílem vychovávat vzdělané, nezištné a statečné osobnosti, které jsou potřebné pro zdárný rozvoj svobodné společnosti. Sám na L, jež usilovala o synergii filosofie, teologie, vědy a umění, za její čtvrt stoleté trvání přednesl téměř třicet přednášek a vedl několik seminářů.

Ve volbách 1996 se Karel Floss stal členem horní komory českého parlamentu. Zasedal ve Výboru petičním, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu. Ve volbách 1998 obhajobu mandátu odmítl, protože ve svém věku již nemohl odpovědně dělat dvě náročné věci najednou, proto volil pedagogickou činnost na univerzitě. V roce 2009 se stal signatářem obnovené Křesťansko-sociální platformy ČSSD, kterou původně inicioval a zakládal již v r. 1995.

Za jádro filozofie pokládá metafyziku, o níž soudí, že je trvale oprávněná přinejmenším jako aporetická disciplína; vychází přitom z klasického řeckého základu (s důrazem na autokritického Platóna v dialozích Parmenidés a Sofistés). Platonsko-aristotelovské východisko chce pomáhat dovršit v syntéze s neesenciálně pojatým Tomášem Akvinským, jenž se vymyká Heideggerově paušální kritice dosavadní metafyziky – zapomenutost na bytí se Tomáše netýká, ale i s podněty z neevropských kulturních okruhů. Kromě zvýraznění bytí oproti bytnosti je podle Flosse třeba akcentovat a tvůrčím způsobem rozpracovat kategorie času (zakládající dějinnost křesťanské zvěsti) a triadismu (uvolňující od Augustina přes Komenského a Ch. S. Peirce až po bamberskou trinitární školu, E. Steinovou a teologii osvobození cestu od statického monismu k legálnímu pluralismu). Spřízněné tendence nalézá Floss překvapivě i ve strukturalismu svého učitele J. L. Fischera (nesubstanční ontologie, zvýraznění kategorie relace), k jehož skladebné filozofii se hlásí též pro její silný sociální náboj (budoucnost Evropy je spjata s prosazením strukturálního, tj. skladebně-sociálního prototypu). Tyto rozvrhy a iniciativy jsou podle Flosse dobře slučitelné s autentickým, nefundamentalistickým křesťanstvím, přičemž právě křesťanská trinita může přispět k žádoucímu propojení mezi klasickým kulturním odkazem a oprávněnými nároky na disens a pluralitu – jedině trinitární spekulace je s to nabídnout životaschopný model vazby mezi dvěma základními pojmy veškeré dosavadní i budoucí ontologie, mezi jednotou a mnohostí. Výsledky své snahy o objasnění fenoménu triád a triadistiky, zejména v návaznosti na kategorii času a dějinnosti, předkládal jednak na mezinárodních kongresech (Řím 1974: Thomas von Aquin und die Kategorie der Zeit; Bonaventura von Bagnoregio und die Probleme der Geschichtlichkeit), jednak na komenio-logických kolokviích (převážně v Uherském Brodě). Od 80. let spolupracoval s H. Beckovou trinitární školou v Bambergu (Bibliotheca Trinitariorum). Podílel se na komeniologických edicích, zejména na českém překladu a výkladu Obecné porady o nápravě věcí lidských J. A. Komenského (1992). Po r. 1989 se věnuje soustavněji též otázce, zda a jak může křesťanství přispět ke kulturnímu a sociálnímu rozvoji soudobé společnosti.

Z publikací: Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus (1969), Thomas von Aquin und die Kategorie der Zeit, in: Tommaso d'Aquino nel suo settimo centenario. Atti del Congresso Internazionale (1977, s. 706-713), Úvod do řecké a latinské filosofické terminologie a četby (1992, druhé rozšířené vydání 2000 spolu s M. Navrátilem a T. Nejeschlebou), Věčný problém metafyziky (doslov), in: H. Schmidinger: Základní kurz metafyziky (2012, s. 400‒423), Hledání duše zítřka (2012), Komentář k De potenia Tomáše Akvinského, in: Tomáš Akvinský: O Boží moci (De potentia) (2015, s. 992), Řád jako ústřední idea civilizace, in: Studia philosophica 63/B (2016, 1, s. 1325), Dávné inspirace, nové výzvy (v tisku).

Z překladů: M. Schoof, Výzva nového věku: od Newmana k Janu XXIII. (1971), A. Rich, Etika hospodářství (1994, spolu s kol. autorů); J. B. Lotz, M. Heidegger a Tomáš Akvinský (1996), H. Küng, Světový étos pro politiku a hospodářství (2000, spolu s B. Horynou), H. Schmidinger, Základní kurs metafyziky (2012), Tomáš Akvinský, O Boží moci (De potentia) (2015).

V roce 2011 vyšly knižně pod názvem Bůh vždycky zatřese stavbou rozhovory Sylvy Fischerové s Karlem Flossem.
 

FLOSS PAVEL

Pavel Floss je český filosof, komeniolog, historik filosofie a emeritní profesor Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1962 do roku 1980 působil v Muzeu J. A. Komenského v Přerově a v Uherském Brodě, kde vedle vlastní badatelské činnosti také organizoval komeniologické konference a založil časopis Studia Comeniana et Historica. Od roku 1990 přednáší filosofii na UP v Olomouci a v posledních letech také na univerzitě v Hradci Králové. V letech 1997-2000 vedl Kabinet pro středověkou a renesanční filosofii při FF UP a v letech 2005-2011 Centrum pro studium patristických, středověkých a renesančních textů při CMTF UP (v němž pracovalo 30 odborníků z celé republiky). Je členem Société pour l'étude de la philosophie médiévale v Lovani a spolupracuje s Institut für die cusanische Forschung v Trevíru. V 70. a 80. letech organizoval filozofické bytové semináře v Brně, Uherském Brodě a především spolu s bratrem Karlem v Olomouci. Na tyto aktivity přímo navázala Letní filosofická škola, založená Karlem Flossem v Sázavě roku 1990. Pavel Floss ji zaštiťuje po jejím přesunu na Moravu od roku 2012.

Pavel Floss vyšel z novotomistické školy, ovlivnili ho katoličtí myslitelé kolem Druhého vatikánského koncilu (především J. B. Metz a též dílo P. de Chardina); v 70. letech jej inspirovalo dílo M. Foucaulta, T. Kuhna a H. Rombacha, v rámci vyrovnání se s postmodernismem se zabýval dílem P. Sloterdijka a W. Welsche. Z domácích autorů byli pro jeho vývoj významní zvláště J. L. Fischer a R. Kalivoda. Ve svém díle se věnuje zvláště dějinám starší filosofie od středověku po raný novověk, zejména období renesance a dílu Mikuláše Kusánského a J. A. Komenského. Vydal několik syntetických prací o dějinách a kultuře Evropy a začal vydávat rozsáhlý soubor z dějin filosofie nazvaný Cesty evropského myšlení (sv. I.: Architekti křesťanského středověkého vědění, 2004; sv. II.: Aktéři humanismu a rané renesance, září 2018; další svazky v přípravě). Ve vývoji evropského myšlení nachází dlouhodobý proces „zbožštění světského“, který byl předznamenán a iniciován zvláště křesťanskými ideami Stvoření a Vtělení trojjedinosti Boží a eschatologického horizontu dějin, jejichž filosofická interpretace vytvořila u řady významných středověkých a renesančních myslitelů ideové podmínky pro různé podoby ontologické nobilizace a v důsledku toho postupné emancipace světa a člověka, včetně konstituování se novověké vědy a demokracie. Další oblastí zájmu se pak pro Flosse stává vztah filosofie a umění (výtvarného i literárního), filosofická etika a vztah postmoderny k metafyzické tradici a filosofické antropologii. Člověk je podle Flosse „homo metaphysicus“, v budování nové ontologie proto vidí hlavní filosofický úkol v 21. století. Předpokladem je kritická revize dosavadních dějin metafyziky a ontologie, ovšem bez apriorního zaujetí proti metafyzice (o čež se prakticky snaží např. i v přednáškách o metafyzice zahájených na katedře filosofie FF UP v roce 2017).

Z dalších publikací: La Metamorphosi di uno spirito inquieto: Comenio alla luce della sua concenzione filosofica, in: Comenio sconosciuto, spoluautoři: B. Bellerate, K. Schaller, B. Suchodolski (1984), Proměny vědění (1987), Labyrint srdce a ráj světa: obrazy doby, života a díla Jana Amose Komenského (1992), Od počátků novověku ke konci milénia (1998), Mikuláš Kusánský: život a dílo renesančního filosofa, matematika a politika (2001), Poselství J. A. Komenského současné Evropě (2005), Meditace na rozhraní epoch (2012).

 

HAUSER MICHAEL

Michael Hauser je filosof, pedagog a překladatel. Po maturitě na gymnáziu byl krátce v noviciátu jezuitského řádu, vystudoval filosofii na FF UK – doktorát získal za dizertaci o T. W. Adornovi (publikována 2004). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v oddělení filosofie 20. století a přednáší na pedagogické a filozofické fakultě UK. Kromě Filosofického časopisu publikoval např. v Salonu (literární příloze Práva), A2 a Literárních novinách. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh, dnes Sdružení pro levicovou teorii. V roce 2006 byl jedním z iniciátorů výzvy Jsme občané!, upozorňují na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR (na návrh Filozofického ústavu) zvolen do Rady České televize. Hauserův zájem je rozdělen mezi historii levicového myšlení (jeho vývojové divergence i dialogy mezi jednotlivými větvemi) a fenomény související se současnou civilizační krizí, resp. otázky těmito fenomény otevírané (opakovaně přispěl k filozofické kritice postmoderny). Svými ideovými a metodologickými východisky navazuje na kritickou teorii frankfurtské školy (napsal monografii o Adornovi, přeložil jeho a Horkheimerovu Dialektiku osvícenství), postmarxismus (J. Lacan a žáci L. Althussera; s M. Váňou přeložil knihu Slavoje Žižka Nepolapitelný subjekt). Další texty: Kopat do žuly motykou: Rozhovory s Michaelem Hauserem (2014). Metapopulism in-between democracy and populism: tranformations of Laclau’s concept of populism with Trump and Putin, Distinktion: Journal of Social Theory, 19:1, 2018, s. 68-87.

 

HEIDER DANIEL

Po dokončení magisterského studia na filosofie a anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouc působí od roku 2002 na katedře Filosofie a religionistiky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, dnes jako docent. Současně od stejného roku je zaměstnán jako vědecký pracovník v Oddělení pro studium antického a středověkého myšlení na Filozofickém Ústavu AV ČR v Praze. Těžiště jeho badatelské práce spočívá v oblasti středověké a raně novověké scholastiky s přesahem ke klasické raně novověké filosofii a současné analytické metafyzice. Je autorem tří monografií, tří speciálních čísel vědeckých časopisů a jedné kolektivní monografie. Publikoval více než padesát odborných článků, kapitol v kolektivních monografiích a recenzí věnovaných filosofii Františka Suáreze, autorům tzv. druhé scholastiky, a ke klasickým myslitelům raného novověku (Descartes, Leibniz). Je členem několika odborných zahraničních společností (Société Internationale pour l ́Étude de la Philosophie Médiévale, European Society for Early Modern Philosophy, Society for Medieval and Renaissance Philosophy, Gesellschaft für Philosophie des Mittelalters und der Renaissance). Z publikací: Cognitive Psychology in Early Jesuit Scholasticism, ed. (Editiones-Scholasticae, Neunkirchen-Seelscheid, 2016).
 

HESOVÁ ZORA

Je absolventkou bakalářského studia politologie na Sciences Po v Toulouse a magisterského studia filosofie a islamologie na Freie Universität v Berlíně. Studovala ruštinu na RGGU v Moskvě a arabštinu na Damašské univerzitě. Angažovala se ve studentských projektech v Bosně. Byla členkou projektu Deustche Forschungsgemeinschaft Lebensformen-Lebenswissen a absolvovala studijní pobyt na New York University. Získala doktorát v islámské filosofii na Univerzitě v Sarajevu. Přednášela na Europa-Universität Viadrina ve Frankfurtě nad Odrou a na Univerzitě Karlově. V současné době je odbornou asistentkou na Ústavu politologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Organizuji transformační projekty v Egyptě. Komentuje dění Střední Východ a otázky spojené s islámem. Zveřejnila knihu Ghazálího Výklenek světel a význam osvícení v islámské filosofii.
 

HROMADA JAKUB

Jakub Hromada působí na katedře romanistiky Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se především současným kolumbijským románem.
 

CHLUP RADEK

Radek Chlup je docentem na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. Specializuje se na náboženství a myšlení klasického Řecka a na obecnou reflexi náboženství a jeho role v lidské kultuře. Věnuje se interpretaci mýtů a rituálů, přičemž ho zajímají i mýty a rituály současné (sekulární) a možnosti jejich aktivního vytváření. je autorem autorem překladu textů Corpus hermeticum (2007), monografie Proklos (2009. anglicky: Proclus, 2012) či spoluautorem Učebnice klasické řečtiny (s F. Horáčkem, 2012).

 

KOKOLIA VLADIMÍR

Vladimír Kokolia je malíř z Moravy a pedagog pražské AVU, kde již přes 25 let vede ateliér Grafiky 2. Výčet jeho činností je nezvykle rozsáhlý: kromě malby a grafiky byl také známý jako svérázný zpěvák a textař brněnské alternativní skupiny E, dlouhodobě se věnuje cvičení a propagaci tajči, kompostování a těžko lze přehlédnout jeho aktivitu na sociálních sítích (výbor z jeho tweetů vyšel v souboru Vy-já-dření, Trigon, 2015). Kokoliova víra v obraz v poslední době pokročila do té míry, že se u něj dá mluvit o „náboženství malby‟, které je vlastní krédo, že obrazy existují, i když je právě nikdo nevidí.

 

LINHART MATĚJ

Matěj Linhart studuje navazující magisterský program Religionistika – Judaistika na Husitské teologické fakultě v Praze. Zabývá se indickým náboženstvím, mezináboženskými vztahy a středověkou židovskou mystikou. Absolvoval letní školu džinismu v Indii pořádanou ISJS.

 

KAPUSTA JAN

Jan Kapusta vystudoval etnologii na Ústavu etnologie FF UK, kde získal v roce 2015 doktorát. Terénní výzkumy prováděl ve Španělsku (2006 a 2007) a Guatemale (2009 a 2013). V současnosti působí jako odborný asistent na Katedře filozofie a společenských věd FF UHK, kde přednáší sociální a kulturní antropologii. Zabývá se kosmologií a rituálem, současnou mayskou kulturou a západní alternativní spiritualitou.

 

MICHALÍK JIŘÍ

Jiří Michalík absolvoval studium filosofie a historie na filosofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Působí v Centru pro práci s renesančními texty (CRT) při Katedře filosofie UP. Zabývá se vznikem moderní vědy, zejména přírodní filosofií Johanna Keplera. Na sporu Keplera a Roberta Fludda demonstruje platónské pozadí raně novověké vědy. Je autorem monografie Robert Fludd a Johannes Kepler: Dvě podoby platónské tradice. Od roku 2012 je spoluorganizátorem Letní filosofické školy.
 

NĚMEC VÁCLAV

Václav Němec působí na Filosofické fakultě UK a jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu AVČR. Zabývá se především pozdně antickou a středověkou filosofií, filosofií 20. stol. (filosofie existence, filosofická antropologie) a filosofií práva. Je autorem úvodní studie a komentáře k překladu spisu Anonymní komentář k Platónovu „Parmenidovi“ (2009), úvodní studie, překladu a komentáře ke knize Marius Victorinus: O soupodstatnosti Trojice (2006) či souboru článků Apoštol svobody a dotěrná monstra: Filosofické glosy k české politice (2007). Zastává místo šéfredaktora odborného časopisu Reflexe; publikoval řadu odborných i publicistických textů (Hospodářské noviny, MF Dnes, Lidové noviny, Literární noviny, Přítomnost). Je předsedou občanského sdružení za obnovu demokracie Vraťte nám stát. Na LFŠ vystoupil v letech 2015, 2017 a 2018.

 

PELIKÁN PATRIK

Patrik Pelikán je tvůrce obrazových instalací, které vznikají nejčastěji pomocí materiálů běžně spojovaných se zdí – malty a stěrky. Jeho díla bývají monumentální i křehká zároveň a jejich názvy (Oblézt, Penetrace, Skluz, Spád), jsou většinou odvozené od sloves a neslouží jen jako evokační vodítko pro diváky, ale také odkazují na proces svého vzniku (tah, vrstvení, atd.). Pelikán je také hudebníkem, převážně hráčem na dechové nástroje, pohybujícím se na poli improvizace a noisu. Je členem několika hudebních uskupení z okruhu hudebního vydavatelství KLaNGundKRaCH (Ruinu, Klamm/Pelikán, Naše Ano).
 

PRÁZNÝ ALEŠ

Aleš Prázný je docentem na katedře filosofie Univerzity Pardubice, kterou v letech 2010-2013 vedl. Zaměřuje se především na politickou filosofii, etiku a filosofii výchovy. Monografie: O smyslu politiky: Politická filosofie Hannah Arendtové (2014). Články a studie: Comenius´ Concept of Politics, in: Wouter Goris, Meinert A. Meyer, Vladimir Urbanek (eds.), Gewalt sei ferne den Dingen. Contemporary Perspectives on the Works of John Amos Comenius (2016), s. 357-367. Spolueditoval a přispěl: Univerzita jako republika učenců: idea univerzity u Karla Jasperse, in: Chotaš, J. - Prázný, A. - Hejduk, T. a kol., Moderní univerzita: Ideál a realita (2015), s. 197-243. A. Prázný, V. Schifferová, K. Šolcová a kol., Idea harmonie v díle Jana Amose Komenského (2014). Česká otázka a dnešní doba, ed. Aleš Prázný, Jan Svoboda (2018).
 

PETRŮ MAREK

Marek Petrů působí jako docent na katedře filosofie FF OU v Ostravě, zabývá se především oblastí epistemologie a etiky. Vedle řady studií publikoval monografie: Možnosti transgrese (2005), ve které tematizuje priolém biotechnologií a otázkou „vylepšování“ člověka, a Fyziologie mysli (2007), která se zabývá současným věděním o vztahu duše a těla. V současnosti ve spolupráci s Neurologickou klinikou Fakultní nemocnice v Ostravě řeší etické problémy v oblasti neurověd.

 

ROHEL PETR

Petr Rohel je historik a aktivista. V letech 1975–1985 se účastnil činnosti bytových filosofických seminářů v Olomouci. Od roku 1990 se pravidelně a aktivně účastnil Letní filozofické škole v Sázavě a v Dubu nad Moravou. Byl členem iniciativy ProAlt, účastnil se aktivistické práce pro záchranu ostravské lokality Přednádraží. Zaměřuje se hlavně na dějiny 20. století a regionální dějiny Ostravska, např.: Pustkovec – ves Anděla strážce – vzpomínka na Jana Rohla (2009), s. 32–36 a s. 54–105. Robert Kalivoda – filozof – publicista – politik, in: Historicko – filozofické dílo  Roberta Kalivody, Olomouc 2000, Aluze, příloha 1, s. 44–53. Kritika sociálního státu v knize Herberta Marcuseho Jednorozměrný člověk, Praha 2007, s. 144–155.
 

SIKORA ONDŘEJ

Ondřej Sikora působí na Katedře filosofie Univerzity Pardubice. Zaměřuje se na Kantovu filosofii, na problém vztahu etiky a metafyziky v dějinách filosofie. Publikoval monografii Kantova praktická metafyzika (2017), jejímž tématem je syntetizující interpretace Kantovy ideje praktické metafyziky, o níž lze hovořit také jako o ideji metafyziky dobré vůle.
 

SILNÝ JIŘÍ

Jiří Silný je teolog s pracovními zkušenostmi z církve (husitské), ekumenických grémií, zemědělství, neziskových organizací (Ekumenická akademie aj.), aktivismu (Milostivé léto aj.), družstevnictví (Fair & Bio), institucí politického vzdělávání (Nadace Rosy Luxemburgové).

 

STEHURA EVŽEN

Evžen Stehura absolvoval studium filosofie a historie na filosofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Zabývá se historií vědy, např. tématem vzniku mechanistického obrazu světa v raně novověké filosofii (a nominalistických kořenů mechanistické filosofie). Od roku 2012 je spoluorganizátorem Letní filosofické školy.

 

VĚTROVCOVÁ MARIE

Marie Větrovcová vystudovala matematiku (2001, Fakulta aplikovaných věd ZČU), PhD v oboru Teorie a dějiny vědy a techniky (2013, FF ZČU). Zabývá se (intencionální) historiografií a filosofií matematiky se zaměřením na středověkou (arabskou) matematiku a 19. a 20. století. Úzce spolupracovala s prof. Petrem Vopěnkou. Přednáší historii a filosofii matematiky na Fakultě filozofické ZČU v Plzni. LFŠ se účastní pravidelně.