MEDAILONY PŘEDNÁŠEJÍCÍCH

Jan Bierhanzl

Jan Bierhanzl je pracovník Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a Oddělení současné kontinentální filosofie ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR. Specializuje se na současnou francouzskou filozofii, etiku, politiku a estetiku, konkrétně zvláště na dílo Emmanuela Levinase, jehož etické myšlení zkoumal v knize La rupture du sens. Corps, langage et non-sens dans la pensée de la signifiance éthique d’Emmanuel Levinas (2014). Společně s Karlem Novotným vydal kolektivní monografii: Za hranicemi tváře: Levinas a socialita jako speciální číslo Filosofického časopisu (2/2014). Je občansky aktivní, v roce 2015 podepsal výzvu Vědci proti strachu a lhostejnosti. Téhož roku protestoval v otevřeném dopise kardinálu Dukovi proti tomu, že za prezidenta Zemana odsloužil v Lánech mši svatou.

 

Martin Cajthaml

Martin Cajthaml v současnosti vede Katedru filozofie a patrologie CMTF UP a je členem České platónské společnosti. Publikoval česky, německy, italsky a anglicky. Z jeho monografií: Evropa a péče o duši: Patočkovo pojetí duchovních základů Evropy, 2010. Europe and the Care of the Soul: Jan Patočka´s Conception of the Spiritual Foundations of Europe, 2014. Z posledních článků: Hodnotová slepota podle von Hildebranda, Studia neoaristotelica. 2017. Z překladů: G. Reale, Platón: Pokus o novou interpretaci velkých Platónových dialogů ve světle nepsaných nauk, 2005. J. Patočka, Platone e l'Europa, G. Reale (vyd.), Milano 1997; 2 vyd.: Milano 1999. J. Patočka, Socrate, G. Girgenti a M. Cajthaml (vyd.), Milano 1999; 2 vyd.: Milano 2003 (bilingva).


Matěj Čihák

Matěj Čihák studuje učitelství v magisterském studijním programu na Husitské teologické fakultě UK. Zabývá se náboženstvím a filosofií Západu i Východu. Bakalářskou práci (2016) psal o vztahu postmoderny a filmu, diplomovou práci píše o pojetí sebepoznání v učení Jiddu Krishnamurtiho. 


Petr Fischer

Petr Fischer vystudoval filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v deníku Lidové noviny, kde se v roce 2001 stal hlavním komentátorem. Od roku 2003 působil v české redakci BBC. Tři roky vedl kulturní rubriku Hospodářských novin, tři roky kulturní rubriku ČT. Naposledy byl analytikem názorové rubriky Hospodářských novin. V České televizi moderoval pořady Před půlnocí, Kulturama a Konfrontace Petr Fischera. Za svou novinářskou činnost byl oceněn Cenou Rudolfa Medka (2010) a Cenou Ferdinanda Peroutky (2012). V současnosti působí jako šéfredaktor Českého rozhlasu Vltava.

 

Karel Floss

Karel Floss studoval v letech 1937-45 na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1944-45 byl totálně nasazen), poté slovanskou a klasickou filologii a filozofii na FF MU (1945-46) a FF UP (1946-50). V letech 1948-50 absolvoval u dominikánů Studium generale ordo praedicatorum. Od 16 let se aktivně účastnil Akademických týdnů organizovaných M. Habáněm. Roku 1950 byl internován v Broumově, s návaznou službou u PTP. Po propuštění z PTP roku 1953 mohl najít zaměstnání pouze v zemědělském výzkumu a v oboru knihovnictví a informatiky. Od 70. let pořádal bytové semináře (společně s bratrem Pavlem) a účastnil se Ekumenického semináře v Praze-Jirchářích (ve spolupráci s J. Němcem a L. Hejdánkem). Badatelsky spolupracoval s M. Habáněm a J. L. Fischerem, u něhož v r. 1968 obhájil dizertační práci Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus (tiskem až 1991); téma vyrůstalo ze spolupráce s malířem R. Kutrou.

Po r. 1989 se podílel na obnově zrušené katedry filosofie na olomoucké Univerzitě Palackého, přednášel zvl. dějiny antické a středověké filosofie, metafyziku a řeckou a latinskou filosofickou terminologii. Založil zde tradici Hebdomades philosophicae olomucenses – několikadenní intenzivní cyklus přednášek a seminářů význačných, především zahraničních filosofů, které oslovil za účelem podpory rozvoje olomoucké katedry filosofie (např. A. Anzenbacher, L. Honnefelder, W. Kluxen, W. Oelmüller, F. Ricken, E. Schadel, P. Tichý). S kolektivem autorů se na katedře filosofie UP podílel na vydání nového českého Filosofického slovníku (1995). V rámci celé Univerzity Palackého inicioval vznik tzv. Rotundy, pravidelného setkávání zástupců jednotlivých fakult UP k odborným diskusím o základních otázkách člověka a světa. V letech 2005-2011 působil ve výzkumném Centru pro studium patristických, středověkých a renesančních textů (společné pracoviště UP, MU a AVČR), v jehož rámci přeložil spis Tomáše Akvinského De potentia (O Boží moci) a podílel se na organizaci několika mezinárodních konferencí Pojetí „přirozenosti“ (2007), Koncepce člověka (2009), Svoboda rozhodování v dějinách a současnosti filosofie (2011) či mezinárodním pracovním seminář K dějinám a současnosti kosmologie (2008). 

Ve volbách 1996 se Karel Floss stal členem horní komory českého parlamentu. Zasedal ve Výboru petičním, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu. Ve volbách 1998 obhajobu mandátu odmítl, protože ve svém věku již nemohl odpovědně dělat dvě náročné věci najednou, proto volil pedagogickou činnost na univerzitě. V roce 2009  se stal signatářem obnovené Křesťansko-sociální platformy ČSSD, kterou původně inicioval a zakládal již v roce 1995.

Od roku 1990 organizoval Letní filosofickou školu v Sázavě nad Sázavou, od roku 1993 v rámci Vzdělávacího a ekologického centra Prokopios, jež se později spojilo s ekumenickou inciativou tübingenského teologa Hanse Künga Weltethos a pod novým názvem Nadace Světový Étos – Centrum Prokopios realizovalo mnoho přednášek, odborných a vzdělávacích seminářů, z činnosti jeho členů byla vydána řada překladů se zaměřením na religionistiku, teologii a ekumenický a společenský dialog a do roku 2011 Centrum Prokopios organizovalo každoroční Letní filosofickou školu. Karel Floss ji koncipoval jako setkávání mladých lidí, studentů, pedagogů a význačných osobností české kultury v duchu Platónovy a Benediktovy ideje tvůrčího významu soubytí a soužití s cílem vychovávat vzdělané, nezištné a statečné osobnosti, které jsou potřebné pro zdárný rozvoj svobodné společnosti. Sám na LFŠ, jež usilovala o synergii filosofie, teologie, vědy a umění, za její čtvrt stoleté trvání přednesl téměř třicet přednášek a vedl několik seminářů.

Za jádro filozofie pokládá metafyziku, o níž soudí, že je trvale oprávněná přinejmenším jako aporetická disciplína; vychází přitom z klasického řeckého základu (s důrazem na autokritického Platóna v dialozích Parmenidés a Sofistés). Platonsko-aristotelovské východisko chce pomáhat dovršit v syntéze s neesenciálně pojatým Tomášem Akvinským, jenž se vymyká Heideggerově paušální kritice dosavadní metafyziky – zapomenutost na bytí se Tomáše netýká, ale i s podněty z neevropských kulturních okruhů. Kromě zvýraznění bytí oproti bytnosti je podle Flosse třeba akcentovat a tvůrčím způsobem rozpracovat kategorie času (zakládající dějinnost křesťanské zvěsti) a triadismu (uvolňující od Augustina přes Komenského a Ch. S. Peirce až po bamberskou trinitární školu, E. Steinovou a teologii osvobození cestu od statického monismu k legálnímu pluralismu). Spřízněné tendence nalézá Floss překvapivě i ve strukturalismu svého učitele J. L. Fischera (nesubstanční ontologie, zvýraznění kategorie relace), k jehož skladebné filozofii se hlásí též pro její silný sociální náboj (budoucnost Evropy je spjata s prosazením strukturálního, tj. skladebně-sociálního prototypu). Tyto rozvrhy a iniciativy jsou podle Flosse dobře slučitelné s autentickým, nefundamentalistickým křesťanstvím, přičemž právě křesťanská trinita může přispět k žádoucímu propojení mezi klasickým kulturním odkazem a oprávněnými nároky na disens a pluralitu – jedině trinitární spekulace je s to nabídnout životaschopný model vazby mezi dvěma základními pojmy veškeré dosavadní i budoucí ontologie, mezi jednotou a mnohostí. Výsledky své snahy o objasnění fenoménu triád a triadistiky, zejména v návaznosti na kategorii času a dějinnosti, předkládal jednak na mezinárodních kongresech (Řím 1974: Thomas von Aquin und die Kategorie der Zeit; Bonaventura von Bagnoregio und die Probleme der Geschichtlichkeit), jednak na komenio-logických kolokviích (převážně v Uherském Brodě). Od 80. let spolupracoval s trinitární školou H. Becka v Bambergu (Bibliotheca Trinitariorum). Podílel se na komeniologických edicích, zejména na českém překladu a výkladu Obecné porady o nápravě věcí lidských J. A. Komenského (1992). Po r. 1989 se věnuje soustavněji též otázce, zda a jak může křesťanství přispět ke kulturnímu a sociálnímu rozvoji soudobé společnosti. 

Z publikací: Thomas von Aquin und die Kategorie der Zeit, in: Tommaso d'Aquino nel suo settimo centenario. Atti del Congresso Internazionale (1977, s. 706-713), Úvod do řecké a latinské filosofické terminologie a četby (1992, druhé rozšířené vydání 2000 spolu s M. Navrátilem a T. Nejeschlebou), Věčný problém metafyziky (doslov), in: H. Schmidinger: Základní kurz metafyziky (2012, s. 400‒423), Hledání duše zítřka (2012), Komentář k De potenia Tomáše Akvinského, in: Tomáš Akvinský: O Boží moci (De potentia) (2015, s. 9‒92), Řád jako ústřední idea civilizace, in: Studia philosophica 63/B (2016, 1, s. 13‒25), Dávné inspirace, nové výzvy (v tisku). 

Z překladů: M. Schoof, Výzva nového věku: od Newmana k Janu XXIII. (1971), A.Úvod do řecké a latinské filosofické terminologie a četby Rich, Etika hospodářství (1994, spolu s kol. autorů); J. B. Lotz, M. Heidegger a Tomáš Akvinský (1996), H. Küng, Světový étos pro politiku a hospodářství (2000, spolu s B. Horynou), H. Schmidinger, Základní kurs metafyziky (2012), Tomáš Akvinský, O Boží moci (De potentia) (2015).  V roce 2011 vyšly knižně pod názvem Bůh vždycky zatřese stavbou rozhovory Sylvy Fischerové s Karlem Flossem.

 

Pavel Floss

Pavel Floss je český filosof, komeniolog, historik filosofie a emeritní profesor Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1962 do roku 1980 působil v Muzeu J. A. Komenského v Přerově a v Uherském Brodě, kde vedle vlastní badatelské činnosti také organizoval komeniologické konference a založil časopis Studia Comeniana et Historica. Od roku 1990 přednáší filosofii na UP v Olomouci a v posledních letech také na univerzitě v Hradci Králové. V letech 1997-2000 vedl Kabinet pro středověkou a renesanční filosofii při FF UP a v letech 2005-2011 Centrum pro studium patristických, středověkých a renesančních textů při CMTF UP (v němž pracovalo 30 odborníků z celé republiky). Je členem Société pour l'étude de la philosophie médiévale v Lovani a spolupracuje s Institut für die cusanische Forschung v Trevíru. V 70. a 80. letech organizoval filozofické bytové semináře v Brně, Uherském Brodě a především spolu s bratrem Karlem v Olomouci. Na tyto aktivity přímo navázala Letní filosofická škola, založená Karlem Flossem v Sázavě roku 1990. Pavel Floss ji zaštiťuje po jejím přesunu na Moravu od roku 2012.

Pavel Floss vyšel z novotomistické školy, ovlivnili ho katoličtí myslitelé kolem Druhého vatikánského koncilu (především J. B. Metz a též dílo P. de Chardina); v 70. letech jej inspirovalo dílo M. Foucaulta, T. Kuhna a H. Rombacha, v rámci vyrovnání se s postmodernismem se zabýval dílem P. Sloterdijka a W. Welsche. Z domácích autorů byli pro jeho vývoj významní zvláště J. L. Fischer a R. Kalivoda. Ve svém díle se věnuje zvláště dějinám starší filosofie od středověku po raný novověk, zejména období renesance a dílu Mikuláše Kusánského a J. A. Komenského. Vydal několik syntetických prací o dějinách a kultuře Evropy a začal vydávat rozsáhlý soubor z dějin filosofie nazvaný Cesty evropského myšlení (sv. I.: Architekti křesťanského středověkého vědění, 2004; sv. II.: Aktéři humanismu a rané renesance, září 2018; další svazky v přípravě). Ve vývoji evropského myšlení nachází dlouhodobý proces „zbožštění světského“, který byl předznamenán a iniciován zvláště křesťanskými ideami Stvoření a Vtělení trojjedinosti Boží a eschatologického horizontu dějin, jejichž filosofická interpretace vytvořila u řady významných středověkých a renesančních myslitelů ideové podmínky pro různé podoby ontologické nobilizace a v důsledku toho postupné emancipace světa a člověka, včetně konstituování se novověké vědy a demokracie. Další oblastí zájmu se pak pro Flosse stává vztah filosofie a umění (výtvarného i literárního), filosofická etika a vztah postmoderny k metafyzické tradici a filosofické antropologii. Člověk je podle Flosse „homo metaphysicus“, v budování nové ontologie proto vidí hlavní filosofický úkol v 21. století. Předpokladem je kritická revize dosavadních dějin metafyziky a ontologie, ovšem bez apriorního zaujetí proti metafyzice (o čež se prakticky snaží např. i v přednáškách o metafyzice zahájených na katedře filosofie FF UP v roce 2017).

Z dalších publikací: La Metamorphosi di uno spirito inquieto: Comenio alla luce della sua concenzione filosofica, in: Comenio sconosciuto, spoluautoři: B. Bellerate, K. Schaller, B. Suchodolski (1984), Proměny vědění (1987), Labyrint srdce a ráj světa: obrazy doby, života a díla Jana Amose Komenského (1992), Od počátků novověku ke konci milénia (1998), Mikuláš Kusánský: život a dílo renesančního filosofa, matematika a politika (2001), Poselství J. A. Komenského současné Evropě (2005), Meditace na rozhraní epoch (2012).


Michael Hauser

Michael Hauser je filosof, pedagog a překladatel. Po maturitě na gymnáziu byl krátce v noviciátu jezuitského řádu, vystudoval filosofii na FF UK – doktorát získal za dizertaci o T. W. Adornovi (publikována 2004). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v oddělení filosofie 20. století a přednáší na pedagogické a filozofické fakultě UK. Kromě Filosofického časopisu publikoval např. v Salonu (literární příloze Práva), A2 a Literárních novinách. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh, dnes Sdružení pro levicovou teorii. V roce 2006 byl jedním z iniciátorů výzvy Jsme občané!, upozorňují na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR (na návrh Filozofického ústavu) zvolen do Rady České televize. Hauserův zájem je rozdělen mezi historii levicového myšlení (jeho vývojové divergence i dialogy mezi jednotlivými větvemi) a fenomény související se současnou civilizační krizí, resp. otázky těmito fenomény otevírané (opakovaně přispěl k filozofické kritice postmoderny). Svými ideovými a metodologickými východisky navazuje na kritickou teorii frankfurtské školy (napsal monografii o Adornovi, přeložil jeho a Horkheimerovu Dialektiku osvícenství), postmarxismus (J. Lacan a žáci L. Althussera; s M. Váňou přeložil knihu Slavoje Žižka Nepolapitelný subjekt). Další texty: Kopat do žuly motykou: Rozhovory s Michaelem Hauserem (2014). Metapopulism in-between democracy and populism: tranformations of Laclau’s concept of populism with Trump and Putin, in: Distinktion: Journal of Social Theory, 19:1, 2018, s. 68-87.


Ľubica Kobová

Ľubica Kobová vystudovala genderová studia na Středoevropské univerzitě v Budapešti a filozofii a estetiku na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Vyučuje na Katedře genderových studií Fakulty humanitních studií UK. Dlouhodobě spolupracuje se slovenskou feministickou vzdělávací a publikační organizací Aspekt. Věnuje se feministické a politické filozofii, práci a genderu, pracovní etice, sexuálním a reprodukčním právům, analýze diskursu a ideologie. Editovala např. knihu Feministky hovoria o práci: Ako sa ženy stávajú subjektmi kapitalizmu a je autorkou doslovu ke knize Judith Butler Trampoty s rodom (2015) či textu On the notion of the political in feminist theory, Human Affairs, 25, 2015, s. 164–172.


Zuzana M. Kostićová

Zuzana M. Kostićová působí na katedře religionistiky HTF UK. Zabývá se hnutím nového věku, populární kulturou a okrajově i digitálním náboženstvím. Jedním z klíčových témat, kterým se věnuje, je interakce předkolumbovských kultur Ameriky, zvláště Mexika, a současné alternativní a populární spirituality.


Petr Kůrka

Petr Kůrka vystudoval matematiku v roce 1972 a do roku 1990 působil ve Středisku biomatematiky FgÚ ČSAV, kde vyvíjel matematické modely v biologii. Poté působil na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde přednášel logiku, teorii informace a teorii dynamických systémů. Napsal jednu monografii a přes 40 odborných článků o složitosti dynamických systémů, symbolické dynamice, celulárních automatech a číselných soustavách.


Kateřina Málková

Kateřina Málková studovala na Karlově univerzitě a nyní pracuje v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích.


Miroslav Marcelli

Miroslav Marcelli je vedoucím Katedry elektronické kultury a sémiotiky FHS UK; působí také na Katedře filozofie a dějin filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Absolvoval několik studijních a výzkumných pobytů v zahraničí (Visiting Fellow na Magdalen College v Oxfordu, hostující docent na Université Blaise Pascal v Clermont-Ferrand aj.). Je členem redakcí časopisů Filozofia, Filosofický časopis a Anthropos. Ve své badatelské činnosti se soustřeďuje na dějiny filozofie a současnou filozofii, na sémiotiku a teorii argumetnace. Překládá z francouzštiny, angličtiny a němčiny – přeložil práce M. Foucaulta, R. Barthese, J. Piageta, J. Deleuze aj. Mezi jeho publikace patří např. Michel Foucault alebo stať sa iným (1995), Príklad Barthes (2001), Filozofi v meste (2008) nebo Priestor, čas a rytmus (2015).


Robert Michalič

Robert Michalič je studentem navazujícího magisterského programu oboru religionistiky na ÚFARu Filosofické Fakulty UK se zaměřením na náboženství antického Řecka a předkřesťanské Evropy. V současnosti se ale věnuje zejména současné spiritualitě v pop-kultuře se specifickým zaměřením na fenomén zombie a nemrtvé obecně.


Jiří Michalík

Jiří Michalík absolvoval studium filosofie a historie na filosofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Působí v Centru pro práci s renesančními texty (CRT) při Katedře filosofie UP. Zabývá se vznikem moderní vědy, zejména přírodní filosofií Johanna Keplera. Na sporu Keplera a Roberta Fludda demonstruje platónské pozadí raně novověké vědy. Je autorem monografie Robert Fludd a Johannes Kepler: Dvě podoby platónské tradice. Od roku 2012 je spoluorganizátorem Letní filosofické školy.


Jiří Motl

Jiří Motl se odborně zabývá psychologií náboženství, učí na FF UK, HTF UK a TUL v Liberci, je praktikujícím katolíkem a věnuje se též zenové meditaci. Provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi, absolvoval pětiletý psychoterapeutický výcvik (Gestalt). Od roku 2012 je spoluorganizátorem Letní filosofické školy.


Václav Němec

Václav Němec působí na Filosofické fakultě UK a jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu AVČR. Zabývá se především pozdně antickou a středověkou filosofií, filosofií 20. stol. (filosofie existence, filosofická antropologie) a filosofií práva. Je autorem úvodní studie a komentáře k překladu spisu Anonymní komentář k Platónovu „Parmenidovi“ (2009), úvodní studie, překladu a komentáře ke knize Marius Victorinus: O soupodstatnosti Trojice (2006) či souboru článků Apoštol svobody a dotěrná monstra: Filosofické glosy k české politice (2007). Zastává místo šéfredaktora odborného časopisu Reflexe; publikoval řadu odborných i publicistických textů (Hospodářské noviny, MF Dnes, Lidové noviny, Literární noviny, Přítomnost). Je předsedou občanského sdružení za obnovu demokracie Vraťte nám stát. Na LFŠ vystoupil v letech 2015 a 2017.

 

Aleš Prázný

Aleš Prázný je docentem na katedře filosofie Univerzity Pardubice, kterou v letech 2010-2013 vedl. Zaměřuje se především na politickou filosofii, etiku a filosofii výchovy. Monografie: O smyslu politiky: Politická filosofie Hannah Arendtové (2014). Články a studie: Comenius´ Concept of Politics, in: Wouter Goris, Meinert A. Meyer, Vladimir Urbanek (eds.), Gewalt sei ferne den Dingen. Contemporary Perspectives on the Works of John Amos Comenius (2016), s. 357-367. Spolueditoval a přispěl: Univerzita jako republika učenců: idea univerzity u Karla Jasperse, in: Chotaš, J. - Prázný, A. - Hejduk, T. a kol., Moderní univerzita: Ideál a realita (2015), s. 197-243. A. Prázný, V. Schifferová, K. Šolcová a kol., Idea harmonie v díle Jana Amose Komenského (2014). Česká otázka a dnešní doba, ed. Aleš Prázný, Jan Svoboda (2018).

 

Ivana Recmanová

Ivana Recmanová je absolventkou moderní filologie na University College v Londýně a lingvistiky a teorie komunikace na Univerzitě Palackého. V současnosti se živí prací v informačních technologiích a překlady. Přednášela na lingvistická (Žďárek, 100 let Naší řeči), populárně-kulturní (Alt-pride) i filozofická témata (Letní filozofická škola 2016). Ve volném čase píše poezii.

 

Petr Rohel

Petr Rohel je historik a aktivista. V letech 19751985 se účastnil činnosti bytových filosofických seminářů v Olomouci. Od roku 1990 se pravidelně a aktivně účastnil Letní filozofické škole v Sázavě a v Dubu nad Moravou. Byl členem iniciativy ProAlt, účastnil se aktivistické práce pro záchranu ostravské lokality Přednádraží. Zaměřuje se hlavně na dějiny 20. století a regionální dějiny Ostravska, např.: Pustkovec  ves Anděla strážce vzpomínka na Jana Rohla (2009), s. 3236 a s. 54105. Robert Kalivoda  filozof  publicista  politik, in: Historicko  filozofické dílo  Roberta Kalivody, Olomouc 2000, Aluze, příloha 1, s. 4453. Kritika sociálního státu v knize Herberta Marcuseho Jednorozměrný člověk, Praha 2007, s. 144155.

 

Bohuslav Rudolf

Bohuslav Rudolf vystudoval matematickou fyziku na MFF UK v Praze, poté pracoval na katedře fyziky FSI ČVUT v Praze, kde se zabýval stochastickými modely v kvantové fyzice. Od r. 1995 pracuje jako kryptolog, nejprve ve VTÚE, později v NBÚ a nyní v NÚKIB. V rámci svých pracovních povinností se zabývá návrhy a analýzami bezpečnosti kryptografických komponent. Většina výsledků jeho práce podléhá utajení. Na MFF UK přednášel několik let „Kryptoanalytické útoky“ a nyní tam přednáší „Aplikovanou kryptografii I“. K jeho odborným koníčkům patří oblasti: „interpretace kvantové mechaniky“ a „kvantové počítání“.


Ondřej Sikora

Ondřej Sikora působí na Katedře filosofie Univerzity Pardubice. Zaměřuje se na Kantovu filosofii, na problém vztahu etiky a metafyziky v dějinách filosofie. Publikoval monografii Kantova praktická metafyzika (2017), jejímž tématem je syntetizující interpretace Kantovy ideje praktické metafyziky, o níž lze hovořit také jako o ideji metafyziky dobré vůle.


Evžen Stehura

Evžen Stehura absolvoval studium filosofie a historie na filosofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Zabývá se historií vědy, např. tématem vzniku mechanistického obrazu světa v raně novověké filosofii (a nominalistických kořenů mechanistické filosofie). Od roku 2012 je spoluorganizátorem Letní filosofické školy.


Róbert Stojka

Róbert Stojka působí jako odborný asistent Katedry filozofie a dejín filozofie v Košicích, zaměřuje se na Patočkovu asubjektivní fenomenoloii a filosofii dějin. Je autorem monografie: Patočkova filozofia dejín (2013).

 

Josef Šmajs

Josef Šmajs je profesorem filosofie na Katedře podnikového hospodářství Ekonomicko-správní fakulty MU. Přednáší a píše o ontologii, gnoseologii, filosofii techniky, vztahu přírody a kultury. Je naším předním odborníkem v oboru ekologické filosofie, kterou od konce 80. let 20. století rozvíjí jako součást své evoluční ontologie. Novější podobu evoluční ontologie rozšířenou o evoluční gnoseologii a filosofii techniky obsahuje kniha Filozofie - obrat k Zemi (2008). V roce 2008 se zúčastnil Světového filosofického kongresu v korejském Soulu a v roce 2013 Světového filosofického kongresu v Athénách. Je autorem mnoha knih s ontologickou a ekologickou tematikou, které jsou překládány do jiných jazyků. Pro světovou americkou encyklopedii Encyclopedia of Anthropology (2006) zpracoval hesla Culture, Nature, Technology, Environmental Philosophy. Spolu s Ivanem Klímou a Václavem Cílkem vydal roku 2010 apelativní text k povaze nynější civilizační a ekologické krize s názvem Tři hlasy. V roce 2014-2015 s přispěním V. Vomáčky a A. Rosy připravil pětijazyčnou publikaci (anglicky, německy, rusky, česky, slovensky) Ústava Země: filosofický koncept. Publikoval kolem 300 vědeckých statí a studií, výsledky své práce často popularizuje v tisku, v rozhlase a televizi.


Jana Šilerová

Jana Šilerová duchovní, mezi lety 1999-2013 biskupka olomoucké diecéze Církve československé husitské – první žena v biskupském úřadě v postkomunistické Evropě. V letech 2001-2007 členka Rady ČT.


Gáspár Miklós Tamás

Gáspár Miklós Tamás je maďarský filosof a intelektuál, původem z Rumunska. V disentu zastával pozice libertariánského socialismu. Jako první nekomunistický poslanec byl roku 1989 kooptován do maďarského parlamentu za liberální stranu Svaz svobodných demokratů – Maďarská liberální strana (SZDSZ) a posléze zastával konzervativní pozice. Po přelomu století šel, jak sám říká, „znovu do školy“ a navrací se k marxismu. Stává se předsedou maďarské Zelené levice. Mezitím působil jako ředitel Filozofického ústavu Maďarské akademie věd a vyučoval na řadě univerzit (Budapešť, Columbia, Oxford, Chicago, Georgetown, Yale ad.) a jako výzkumný pracovník (Paris, Vienna, Washington DC, Berlin). Jeho práce se týkají sociálních, politických a estetických otázek, v poslední době pak témat jako epistemologie a teorie třídy, možnosti socialismu, koncepce postfašismu, úloha filosofie či otázky sociální transformace ve střední Evropě po roce 1989.


Kateřina Trlifajová

Kateřina Trlifajová se zabývá různými přístupy k nekonečnu a kontinuu v matematice a jejich filosofickými, případně teologickými souvislostmi. Vyšla z alternativní teorie množin, založené Petrem Vopěnkou. Tato teorie zaujala k nekonečnu postoj radikálně odlišný od klasické teorie množin, vykládá jej na podkladě fenomenologického pojmu horizontu, zachyceném v matematice pomocí polomnožin. Kateřina Trlifajová tento přístup dále rozvíjí a konfrontuje jej s přístupem některých myslitelů klíčových pro dějiny nekonečna, Zénóna, G. Cantora a B. Bolzana. Na LFŠ již několikrát vystoupila v rámci Meditací o základech vědy.

 

Tomáš Vaněk

Tomáš Vaněk studoval komparatistiku na FFUK, v průběhu studií onemocněl zákeřnou nemocí, která se později manifestovala jako paranoidní schizofrenie. Studium dokončil jedinou vpravdě dekonstruktivní prací, která kdy byla na našich univerzitách obhájena. Věnuje se destigmatizačním projektům na poli duševního zdraví, zejména psané i televizní žurnalistice, přednášení a vedení literárních dílen.

 

Marie Větrovcová

Marie Větrovcová vystudovala matematiku (2001, Fakulta aplikovaných věd ZČU), PhD v oboru Teorie a dějiny vědy a techniky (2013, FF ZČU). Zabývá se (intencionální) historiografií a filosofií matematiky se zaměřením na středověkou (arabskou) matematiku a 19. a 20. století. Úzce spolupracovala s prof. Petrem Vopěnkou. Přednáší historii a filosofii matematiky na Fakultě filozofické ZČU v Plzni.


Zdeněk Vojtíšek

Zdeněk Vojtíšek je religionista, působí hlavně na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se také poradenské a psychoterapeutické práci, a to hlavně pro klienty, kteří své obtíže spojují s náboženstvím. Patří do společenství křesťanů, a tak se také pokouší dnešní křesťanství teologicky reflektovat. Stojí i o rozvíjení vztahů mezi příslušníky různých duchovních tradic.