Filip Jaroš

 
Mgr. Filip Jaroš, Ph.D.
vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor Teoretická a evoluční biologie. V současnosti je odborným asistentem na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde se zabývá filozofií a historií biologie. Jeho specializací je estetická biologie Adolfa Portmanna, evoluční etika a biosémiotika. Je autorem řady článků, např. Evoluční psychiatrie: problematická nabídka k evolučnímu pojetí duševních nemocí (Filozofie Dnes, 2013), Zvíře jako člověk, zvíře jako stroj (Filosofický časopis, 2015) či Cats and human societies: A world of interspecific interaction and interpretation (Journal of Biosemiotics, 2016). Spolu s O. Dadejíkem a M. Kaplickým editoval knihu Krása a zvíře: studie o vztahu estetických a etických hodnot zvířat (2014). Je pravidelným účastníkem LFŠ, kde od roku 2008 často přednáší.
 
 
 
přednášky na LFŠ:

Kolik je na světě matematik a která z nich je jazykem pravdy? (2008)
Čísla, matematično a novověká přírodní věda. (2009)
Uchopení zvířecího chování aneb zrození etologie. (2011)
Možnosti a limity nematematické vědy o živém. (2012)
Darwinismus: raná, současná a možná budoucí teologická recepce. (2013)
Člověk jako koruna evolučního tvoření. (2015)
Antropologická diference: návrat hledání lidské přirozenosti. (2017)

27. LFŠ  (2017)

Filip Jaroš (FF UHK):  Antropologická diference: návrat hledání lidské přirozenosti.

Jak se člověk liší od zvířat? Umí zvířata myslet? Používají ke komunikaci jazyk? Mají šimpanzi morálku? Evoluční původ člověka z lidoopů napovídá, že člověk sdílí se šimpanzi řadu instinktů, ale věc můžeme nahlížet i z druhé strany: zvířata disponují schopnostmi, které jsme dlouho považovali za typicky lidské. Ukážeme, jak se tradiční téma filozofické antropologie navrací v dnešních behaviorálních vědách. Zejména nás bude zajímat, nakolik je aktuální Portmannova teze o sociálním uteru: kognitivní schopnosti lidského jedince se podle ní stávají připravenými na sociální život až v období 9-12 měsíců po narození. Tento časový výměr se kryje s časem, kdy si podle Tomasella dítě osvojuje schopnost sdílené intencionality.

[prezentace k přednášce]

25. LFŠ  (2015)

Filip Jaroš (FF UHK): Člověk jako koruna evolučního tvoření.

Nejpozději od reformace 16. století se křesťanský Západ ptá, jak se Bůh otiskuje ve světě přírody. Ještě na začátku 19. století William Paley hlásá, že boží působení lze vyčíst ze smysluplného uspořádání přírody. Většina historiků vědy má za to, že Darwinovo vystoupení r. 1859 s žánrem přírodní teologie definitivně skoncovalo. Tento příspěvek má za cíl nabídnout alternativní pohled, který ukazuje, že největší evoluční biologové zaplňují žánr přírodní teologie nadále, i když nereflektovaně. Opětovné rozeznání tohoto žánru umožňuje opatrné ohledávání cesty pro syntézu evoluční historie života a některých křesťanských vhledů.

Vytvořeno službou Webnode