26. LFŠ  2016

Pavel Barša (FF UK, ÚMV):  Evropský univerzalismus a jeho vyloučení.

Pod vlivem paměti holocaustu a dalších genocid či etnických masakrů 20. století jsme si zvykli spojovat krajní násilí a nenávist vůči určitým kategoriím či skupinám s etnickým či rasovým partikularismem. Jako by sama idea universalismu implikovala zahrnutí, takže vyloučení by se dopouštěli pouze ti, kteří potvrzují nějakou partikulární skupinovou identitu. A přitom universalismus v té podobě, v jaké byl formulován Pavlem z Tarsu, měl od počátku dvojí ostří. Jako první se o tom po politickém vítězství křesťanství přesvědčili Židé, kteří nepřijali Kristovo rozšíření božího slibu Izraeli na celé lidstvo. Měli-li být všichni lidé bratry a sestrami, neznamenalo to, že ti, kteří odmítají toto všelidské společenství, se ocitají vně lidského druhu, a tudíž se k nim lze chovat nelidsky? Zkoumat univerzalistický zdroj vylučování je dnes o to aktuálnější, že převládající formy xenofobie v současné Evropě se jen zřídka odvolávají na rasovou či etnickou odlišnost vylučovaných. Převládá v nich naopak důraz na to, že vylučovaní nesdílejí hodnoty evropského universalismu.
 
 
Vytvořeno službou Webnode