Blok politické a sociální filosofie

 
Hodnotový univerzalismus a politická východiska              
blok politické a sociální filosofie                                                                    (7.–8.7.)
 
p r o g r a m
 
Čtvrtek 7.7.
Daniel KroupaO univerzalitě evropských hodnot.
Lenka NaldoniováMachiavelliho „amorální“ politika.
Michal RigelKulturní universálie a válka aneb válka jako kulturní universálie?
Petr Rohel Analýza univerza v knize Příběh o příběhu Egona Bondyho.

 
Pátek 8.7.
Pavel BaršaEvropský univerzalismus a jeho vyloučení.
Ondřej LánskýProměny moci liberálního řádu.
Stanislav HolubecOtázka orientalizmu, eurocentrizmu a univerzalizmu                                                           v českém myšleni po roce 1989.  

(Pá.) od 17:00   PANELOVÁ DISKUZE přednášejících bloku politické a sociální filosofie                       moderovaná Martinem Škabrahou.

 

Anotace přednášek:

Daniel Kroupa (FF UJEP): O univerzalitě evropských hodnot.
Paradox univerzality evropských hodnot: jsou-li evropské, nejsou univerzální, jsou-li univerzální, nejsou evropské. Obsahuje evropská duchovní tradice univerzální hodnoty? Jestliže ano, jsme oprávněni vyžadovat jejich uplatňování? Jakým způsobem? Je dovoleno použití síly? Kdy konkrétně?"


Lenka Naldoniová (FF OU): Machiavelliho „amorální“ politika.
Politika v Machiavelliho pojetí ztratila svou podřízenost ideji absolutního dobra a přenesla se do prostoru boje o moc. Politik tak přestal být vázán na křesťanské hodnoty a musel být schopný vytvořit silný stát. Machiavelliho úvahy tak způsobily rozpor mezi politikou a morálkou a otevřely cestu politice jako samostatnému umění. Otázkou zůstává do jaké míry termín „machiavellismus“ odpovídá Machiavelliho úvahám.


Michal Rigel (FF UHK): Kulturní universálie a válka aneb válka jako kulturní universálie?
Universalismus coby zastřešující téma letošní LFŠ odkazuje mimo jiné k tázání po universálně přítomných fenoménech v lidských společenstvích. Z těch, které se zdají být určitým způsobem relevantní ve vztahu k válce, obsahuje známý výčet od Donalda Browna (Human Universals 1991) položky jako konflikt, různé formy násilí, zbraně, kolektivní identita, etnocentrismus atp. Cílem prezentace je představit některé komentáře a poznámky k tomu, jaká je interakce výše zmíněných universálií ve spojitosti s válkou. Na pozadí úvah o vlivu vybraných kulturních universálií na podobu války se budu v první části promluvy soustředit na otázku lidské přirozenosti ve vztahu k násilí, abych se ve druhé zaměřil na dichotomii my a oni, potažmo důsledky dělení na tzv. členské  a nečlenské skupiny. Součástí vystoupení bude i stručná historická reflexe problematiky, která by měla poskytnout přehled o dosavadní recepci tématu a pomoci vhodně ilustrovat mé vlastní postřehy.


Petr Rohel (Ostrava): Analýza univerza v knize Příběh o příběhu Egona Bondyho.
Referát se bude zabývat interpretací kategorie univerzum v koncepci nesubstanční ontologie v Bondyho práci Příběh o příběhu, vysvětlena bude také problematika sebeidentity skutečnosti, svobody a některým aspektům vývoje současné společnosti v souvislostech s výkladem nesubstanční ontologie.


Pavel Barša (FF UK, ÚMV): Evropský univerzalismus a jeho vyloučení.
Pod vlivem paměti holocaustu a dalších genocid či etnických masakrů 20. století jsme si zvykli spojovat krajní násilí a nenávist vůči určitým kategoriím či skupinám s etnickým či rasovým partikularismem. Jako by sama idea universalismu implikovala zahrnutí, takže vyloučení by se dopouštěli pouze ti, kteří potvrzují nějakou partikulární skupinovou identitu. A přitom universalismus v té podobě, v jaké byl formulován Pavlem z Tarsu, měl od počátku dvojí ostří. Jako první se o tom po politickém vítězství křesťanství přesvědčili Židé, kteří nepřijali Kristovo rozšíření božího slibu Izraeli na celé lidstvo. Měli-li být všichni lidé bratry a sestrami, neznamenalo to, že ti, kteří odmítají toto všelidské společenství, se ocitají vně lidského druhu, a tudíž se k nim lze chovat nelidsky? Zkoumat univerzalistický zdroj vylučování je dnes o to aktuálnější, že převládající formy xenofobie v současné Evropě se jen zřídka odvolávají na rasovou či etnickou odlišnost vylučovaných. Převládá v nich naopak důraz na to, že vylučovaní nesdílejí hodnoty evropského universalismu.


Ondřej Lánský (Flú AVČR, PdF UK): Proměny moci liberálního řádu.
Liberální politický řád nabízí procesuálně zajištěnou toleranci jako základ a modus regulace moci, která má sloužit zejména pro zajištění míru ve smyslu harmonického, anebo alespoň nenásilného soužití členů společnosti. Nahodilý charakter moci má takto být do maximální možné míry potlačen. Nicméně arbitrárnost a neutralita liberálního řádu mohou být potenciálně zdroji sociálního napětí v tom smyslu, že podporují nerovnosti a nespravedlnosti tím, že je jako potenciální témata vyřazují ze sféry politiky. Naopak pokusem o zapojení témat sociálních konfliktů a narativů sociálního vyloučení či jiných biograficky či sociálně podmíněných identitotvorných momentů do politické sféry se pokouší latinsko-americká filosofie osvobození kladoucí proti neutralitě liberálního uspořádání étos osvobození. Pokusím se na toto téma – střet étosu osvobození a liberálního pojetí moci – podívat ze sociálně-filosofického hlediska a zamyslet se nad kategorií moci v takto nejasné situaci.


Stanislav Holubec (Universität Jena):
Otázka orientalizmu, eurocentrizmu a univerzalizmu v českém myšleni po roce 1989.

Přednáška se bude zabývat aplikací kategorií používaných světosystémovou a postkoloniální teorií na českou sociální skutečnost po roce 1989. Jejím cílem bude ukázat, že v sociálně vědních i veřejných diskusích došlo po roce 1989 k proměně vnímání celé řady kategorií veřejného diskurzu, byly vytvořeny nové dichotomie a diskurzivní řetězce a vznikl tak nový dobře uvěřitelný příběh o minulosti, směřování české společnosti a jejím postavení ve světě, který v sobě přesvědčivým způsobem spojoval víru v postuláty neoliberalismu a nadřazenost západní civilizace s narativy českého liberálního nacionalizmu a antikomunismu. Podobný příběh byl ustaven ve většině postsocialistických zemí, ačkoli se lišil jednotlivými akcenty. Z mezinárodních rovnávání se dá usuzovat, že jeho česká verze byla jedna z nejpřesvědčivějších a je možné hovořit až do konce první dekády nového století o její kulturní hegemonii a marginalizaci narativů odlišných.

LITERATURA k tématům XXVI. LFŠ 2016 – Politický a hodnotový univerzalismus:

doporučená literatura:

Immanuel Wallerstein
Evropský univerzalismus - Rétorika moci.
Praha: Slon, 2008, 93 s.

[více zde, obsah]

 

 Vlastimil Hála
Univerzalismus v etice jako problém.
K otázkám univerzalismu v některých etických koncepcích.

Praha: Filosofia 2010, 300 s. (edice: Filosofie a sociální vědy, sv. 33)
[více
zde]

 

Ondřej Lánský: Je třeba zavrhnout liberalismus? K jednomu problému modernity. Praha: Filosofia 2015,                               220 s.  [více zde]

Niccolo Machiavelli: Vladař. Praha: Argo 2012, 160 s.  [více zde]

Pavel Barša: Orientálcova vzpoura. Praha: Dokořán 2011, 328 s.  [více zde]

Pavel Barša: Síla a rozum. Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení. Praha: Filosofia                          2007, 432 s. (edice: Filosofie a sociální vědy, sv. 23) [více zde]

Stanislav Holubec: Ještě nejsme za vodou. Obrazy druhých a historická paměť v období                                                                   postkomunistické transformace. Praha: Scriptorium 2015, 312 s. [více zde]

Josef Velek: Kapitoly z teorie spravedlivé války. Praha: Filosofia 2014, 354 s. (edice: Filosofie a sociální vědy,                       sv. 51) [více zde]

 

další literatura:

Alain Badiou: Svatý Pavel. Zakladatel univerzalismu. Praha: Svoboda Servis 2010, 100 s. [více zde, recenze]

Pavel Barša: Západ a islamismus. Střet civilizací, nebo dialog kultur? Brno: Centrum pro studium                                         demokracie 2001, 188 s. [více zde]

Pavel Barša: Cesty k emancipaci. Praha: Academia 2015, 272 s. [více zde]

Vytvořeno službou Webnode