25. výročí LFŠ (2015)

 
Ohlédnutí za čtvrtstoletím Letní filosofické školy (LFŠ)
 

Letošní LFŠ proběhne již po 25. – slaví své těžko uvěřitelné jubileum. Vždyť čtvrtstoletí není z hlediska stále prudšího, až překotného vývoje lidského rodu jen nějakým krátkým, málo významným úsekem. Latinské iubilum vyjadřuje jásání, přičemž pro mě osobně je nejsilnějším popudem k radosti skutečnost, že nejde jen o jásot nad minulostí, nýbrž také nadějné otvírání tvůrčí budoucnosti. Naše původní impulzy se v rukou nové generace nejen udržují, ale zřejmě také obohacují, mimo jiné proto, že přináší stále nové plody naše ústřední inspirace, totiž víra, že je třeba novými způsoby přispívat k výchově a duchovnímu rozvoji osobností, v nichž se budou snoubit tři vlastnosti, jež se sice jednotlivě u řady lidí vyskytují, jejichž společné nasazení je však velmi vzácné: vzdělanost, nezištnost a statečnost. Jde vlastně o prohloubené vyjádření masarykovského „nebát se a nekrást“.

S úctou a vděčností je třeba připomenout starší i novější zdroje podobného usilování. Z hlubin minulého století jde o ohlas habáňovských Akademických týdnů, z bližší historie o impulzy bytových seminářů, jakož i Ekumenického semináře v Jirchářích. Významnou roli sehrávají též uherskobrodská Komeniologická kolokvia, v rámci olomoucké Univerzity pak nejen převratné a vydatné Olomoucké filosofické týdny (Hebdomades philosophicae Olomucenses), ale též méně známé úsilí takzvané Rotundy, hledající napříč fakultami staronový smysl ideje univerzity.

Náměty jednotlivých sázavských ročníků LFŠ odpovídaly rychlému sledu kulturních a civilizačních domácích i světových vln, nejen pokud jde o mezináboženský a mezikulturní dialog, ale také prudký rozvoj exaktních věd, ekonomiky a umění. Tomu také odpovídal výběr přednášejících – od matematika Petra Vopěnky, přes filosofujícího biologa Zdeňka Neubauera až k malíři Radoslavu Kutrovi. Ze zahraničních účastníků je třeba připomenout alespoň teologa Norberta Greinachera ze SRN, jakož i ruského fyzika Rema G. Barantseva. Světoznámý teolog Hans Küng o LFŠ v Sázavě napsal: „Časem budeme s to budovat síť institucí, jež se chtějí zasazovat o světový étos – a že při tom bude i vaše nadace, je pro mě samozřejmostí.“

K pronikavější charakterizaci LFŠ mohou snad přispět též formulace, jež se nacházejí v mé předmluvě k výroční zprávě naší nadace (NSÉ) k roku 2009: „Za patrona další LFŠ jsme zvolili velikého myslitele z přelomu mezi starověkem a středověkem, mezi „pohanstvím“ a křesťanstvím, posledního scholarchu platónské Akademie, posledního velkého novoplatonika Prokla. Též on stál na světodějném přelomu, a i když mnohé zřejmě tušil, ukazovaly se dějiny vždy znovu jako bytostně otevřené, jako tajemství, kterému se musíme učit rozumět vždy znovu a znovu: Právě toto považujeme za své nezastupitelné poslání.“

Sázavská etapa LFŠ budovala na přesvědčení, že bez přispění Božího ducha je všechno lidské úsilí marné (sine tuo numine nihil est in homine innoxium).

Nová etapa se bude musit vyrovnat i s tímto krédem po svém. Jak obtížné to bude, ukáže zřejmě i tato naše letošní jubilejní LFŠ. 
 

AD MULTOS ANNOS!

                                                                                                  Karel Floss
                                                                                                    zakladatel LFŠ

 

 

„Zvláštní prostor patří takzvaným novým areopagům, jako je «nádvoří národů», kde věřící a nevěřící mohou vést dialog o zásadních tématech etiky, umění a vědy a při hledání transcedence. Také toto je cesta pokoje pro náš raněný svět.“

                                                                                                     Papež František, Evangelii gaudium, par. 257

 

 

Vytvořeno službou Webnode